Ve všech horách vládne král. Panovníkem hor je vlastně „ona“ a její dominantní vzhled zahajuje svět vrcholů směrem od Stubaiských Alp až po Innsbruck. Hora Serles je ženského rodu a stojí tady jako zdánlivě úplně izolovaná skalní pyramida, u které byl podle lidové pověsti rolníkem proklet divoký jezdec se svými oběma syny z důvodu své popudivosti, tvrdosti a krutosti.
Zkamenělý král Serles teď musí se svými syny jako vedlejšími vrcholy setrvat na místě tam, kde kdysi stál jeho zámek. Nápadné, vedle sebe stojící tři vrcholy, na základě kterých vznikla tato historka, ohromily již Goetha na jeho cestě Itálií. Dal hoře Serles přezdívku „Hlavní oltář Tyrolska“.
Nejen, že je horu Serles vidět už z Innsbrucku, z jejího vrcholu je vidět minimálně tak daleko. Její exponovaná poloha umožňuje úžasné výhledy na hory a otevírá nesrovnatelné panorama od Zuckerhütlu až po Tuxské ledovcové lanovky a od Dolomit až po Karwendel. Ze Serlesu je také vidět údolí Inntal, Stubaiské a Zillertalské Alpy.
Když poprvé vystoupl innsbrucký horolezec Georg Ernstinger v roce 1579 z Schönbergu přes Gleinserberg a Maria Waldrast na Serlesspitze, povšimnul si tehdy zvláštní vody v Maria Waldrast.
Nebyl ovšem první, kdo ocenil kvalitu vody v Maria Waldrast. Již pro Kelty bylo toto místo na úpatí hory Serles svaté. Také římští poutníci používali tuto trasu přes Maria Waldrast, aby se zde napili vody, která je jednou z nejkvalitnějších vod v Tyrolsku. Téměř 100 let má trvat její cesta vápencovými horami a mineráliemi obohacenou matečnou horninou. Toto odlehlé místo na úpatí hory Serles ukrývá klášter s kostelem, kašnu a původní kapli na okraji lesa a tvoří nejvýše položené poutní místo Rakouska.