Zuckerhütl

Zdrženlivý - Seven Summits Stubai

Název nejvyšší hory Stubaiských Alp nevznikl náhodou. Kdo se podívá na vrchol z východu, ten pochopí proč se jmenuje Zuckerhütl (česky Cukrový klobouk). Jako odvážný ledovcový roh s cukrovým kloboukem z jedné strany, půvabný z druhé strany a odmítavý, skalnatý, surový z další strany. Zuckerhütl si zaslouží postavení mocného. Nejvyšší hora Stubaiského údolí leží sice celá v Severním Tyrolsku, ale přesto se nachází v blízkosti hranice s Jižním Tyrolskem. A tak je Zuckerhütl i přes svých majestátních 3 507 metrů spíše zdrženlivou, ovšem v žádném případě snadnou horou pro výstup. Obzvlášť výstup na vrchol je těžký.

Zasloužená odměna

Pohled ze západu přes jih na východ stačí, a Vy už víte, proč jste se trmáceli na nejvyšší vrchol Sedmi vrcholů Stubaiských Alp. Na jedné straně září Dolomity a na druhé se smějí Zillertalské Alpy. Vedle vystupují Vysoké Taury s Grossglocknerem a Grossvenediger a posílají pozdrav Ötztalským Alpám a Karwendelu.

Bezpečná ochrana

Joseph Anton Specht, jeden z prvních alpinistů v alpské oblasti s velkým počtem prvovýstupů, se vydal v roce 1863 jako první s nejkompetentnějšími horskými průvodci Stubaiského údolí, Aloisem Tanzerem a Pankrazem Gleinserem, z jižní strany Schaufelniederu přes Pfaffenjoch a Pfaffenschneide k vrcholu 3 507 metrů vysokého Zuckerhütlu. Potom ještě uplynulo několik let, než začali na vrchol Zuckerhütlu pravidelně vystupovat alpinisté za čilé podpory Německého a rakouského alpského svazu. V roce 1875 byla postavena chata Dresdner Hütte na Stubaiském ledovci, první horská chata ve Stubaiském údolí. Ne nepodstatnou část při objevování hory vykonali také zkušební horští pastýři, lovci kamzíků a horští průvodci.