Tady pózuje pro fotoaparáty, a přesto se ukazuje zakrytý. Každý den se nechá v 11 hodin zezadu osvětlit sluncem, aby stál v Neustiftu ve světle ramp, potom ale zase schová část své okázalosti. Na vrchol Elfer musí člověk jednoduše vystoupit, aby ho vnímal v jeho celé kráse. Zblízka jsou totiž jeho skalní věže a výčnělky ještě impozantnější. I když mohou strmé dolomitové skály, které sedí na desce z mateční horniny, a skalní formace vrcholu Elferspitze s jeho věžemi připomínat Dolomity, tak domovská hora obyvatel Neustiftu s výhledem na ledovcové vrcholy Stubaiských Alp přece jenom ví, kde je doma. Na jedné straně hrdý a okázalý, na druhé straně stydlivý a nejistý, tak může vrchol Elferu celkem mást. Zatímco kříž na vrcholu východní věže Elferu (2 499 m) nechává tušit nejvyšší bod, je vlastní nejvyšší vrchol, který se také označuje jako Elferkofel (2 505 m), zdrženlivý.
Z vrcholu Elferspitze se můžete v klidu rozhlédnout do všech směrů. Jako nesmělý se tento vrchol patřící k Sedmi vrcholům Stubaiských Alp na nikoho nezlobí, jestliže se mu nedostane plné pozornosti. Hřeben Serlesu s vrcholem Kirchdachspitze (2 840 m) na východě, na severovýchodě Karwendel a naproti na severozápadě vápencové kužele se Schlicker Seespitze (2 804 m) jsou také rádi ve hře a chtějí být obdivováni.
Že se vždy lezlo na „dolomitové cvrčky“ Elferu, to člověk snadno pochopí. Fritz Kasparek, jeden z prvních horolezců, kteří vystoupili na severní stěnu Eigeru, objevil ve 40. letech Elfer jako lezeckou horu, když ve 2. světové válce školil ve Vysokohorské škole Heeres ve Fulpmesu mladé oficíry. Ještě dnes jsou vidět háky této túry.